Čekání je u konce! Druhý celovečerní film, který nese jméno Final Fantasy, má po své premiéře a v tomto článku se zaměříme na to, zda se čekání vyplatilo či ne. Final Fantasy film nevychází každý den, a tak mi dovolte malé ohlednutí do minulosti.

Pravidelní čtenáři si jistě vzpomenou na velké očekávání prvního Final Fantasy filmu, který měl premiéru v roce 2001. Studio Square Pictures připravilo grafické orgie, po kterých nikdo nepochyboval o tom, kdo je v počítačové animaci absolutní jednička. Skvělé modely lidských postav, detailně propracovaný svět, účast nejuznávanějších odborníků z oblasti počítačové grafiky a obrovský rozpočet měl způsobit, že se fandové série Final Fantasy budou cítit jako v ráji. Pro samotný hype a posedlost technologií se však při tvorbě prvního filmu Final Fantasy na samotné hráče začalo zapomínat. Film již při tvorbě podléhal tlaku investorů a odvážných prvků, které dělají Final Fantasy fantastickou, začalo být v samotném filmu méně a méně. Výsledný film, byl ve výsledku propagován jako dokonalá simulace reality, v níž nerozeznáte počítačem tvořenou postavu od živého herce. Dle mého názoru byla největším klackem pod nohy tohoto projektu právě realita. I přes to, že film byl kompletně tvořen 3D se ve filmu neobjevilo nic co by nebylo realizovatelné i ve filmu hraném. Na konci byl počítačem generovaný film, který se opravdu tvářil jako skutečné hrané filmy. Pohyby kamer, střih, kompozice - vše provedeno přesně dle Hollywoodských šablon... Proč tedy nebyl nakonec film vlastně hraný? Sakaguchi vytvořil nádhernou podívanou, která měla ve finále však blíže k Vetřelcům než sérii Final Fantasy. Většina fanoušků přijala film s rozpaky, neboť z FF film obsahoval jen torzo ohlodané americkým investorem. Žádný Chocobo, žádná magie, žádná materie a oproti herní sérii jen poskromnu fantasie. Film Final Fantasy: Spirits Within však dle mého názoru není rozhodně špatný. Herní série však stojí na zcela smyšlených světech, které mají vlastní pravidla a zákony, FF:SW se odehrávalo na naši planetě a možná i to byl důvod, proč tento film zcela nenaplnil očekávání fanoušků.

Hironobu Sakaguchi natočil klasický Hollywoodský film, který posunul hranice počitačové grafiky. Nyní je zde druhý celovečerní snímek, jehož režie se ujal Tetsuya Nomura. Většina z čtenářů jej zná nejspíš jako designera postav, neboť vzhled charakterů od Final Fantasy VII je mimo dílu IX jeho prací. Nomura je však daleko všestrannější a pokud si začnete pouštět úvodní titulky jednotlivých dílů po sobě, můžete sledovat jeho vzestup (Final Fantasy V - zde tvořil pouze backgroundy, na nichž se bojuje, Final Fantasy VII - design charakterů a spolupráce na scénáři, Final Fantasy VIII - design charakterů, battle director (!!!)...atd.). Vrcholem tvorby tohoto všestranného zaměstnance Square Enix je úspěšná série Kingdom Hearts u níž dokázal, že má nos i na marketing (spojit světy Japonských RPG se světy Walta Disneye chce odvahu. Za dodání stojí, že Kingdom Hearts patří mezi velice úspěšné tituly). Osobně jsem velký příznivec T. Nomury a byl jsem skutečně zvědav čím překvapí.

Tvorba celého snímku byla trochu netradiční, neboť z počátku se rozhodně nepočítalo s tak dlouhou minutáží. Film měl původně trvat 20 minut, ale po vypuštění prvních materiálů na veřejnost, byl team okolnostmi donucen, aby byl snímek prodloužen na výsledných 101 minut. Premiéra filmu byla z těchto důvodů několikrát přesunuta a scénář doznával různých úprav. V rozhovorech Nomura uvedl, že právě tyto okolnosti jsou důvodem, proč film nebude mít kinopremiéru, ale vyrazí do světa rovnou na DVD.

Tetsuya se překvapivě se při tvorbě snímku vydal na zcela opačným směrem než jeho sensei Sakaguchi a rozhodl se udělat pravý opak snímku Final Fantasy: Spirits Within. Final Fantasy: Advent Chidren není filmem, jehož účelem je udržet masu žvýkající popcorn v kinech. Místo Hollywoodského stylu, který zvolil Sakaguchi, se Nomura inspiroval doma v Japonsku a celý snímek má mnohem blíže k tradičnímu Japonskému anime, než čemukoli jinému. Charaktery nejsou realistickou kopií herců, ale jde o stylizované postavy tak, jak je známe z herní série. Souboje jsou absolutně megalomanské a popírají veškeré fyzikální zákony. Střih filmu a skladba scén má také blíže spíše k OAV snímkům vydávaných k anime seriím. Aby toho nebylo málo tak snímek je sestaven tak, že kdo se neprokousal přes celou FINAL FANTASY VII, nemá absolutně žádnou šanci se ve filmu orientovat. Scéna následuje scénu, objevují se nové a nové postavy a tvůrci se nijak neobtěžují s vysvětlováním co , kdy a proč. Film prostě nezastavitelně jede bez ohledu na širokou diváckou veřejnost... Co k tomu dodat???

...Sobecky... Dobře pro nás!

Film nelze řadit vedle snímků od studií Pixar či Dreamworks. FFAC je stavěn zcela jinak a řadí se do nepříliš početné skupiny filmů, které Vás mohou oslovit pouze, pokud znáte souvislosti z druhého media (většinou je jím televizní seriál). Jako příklad lze uvést skvělé filmy jako Twin Peaks či End Of Evangelion. Neznáte-li okolnosti, nemáte absolutně žádnou šanci si z filmu cokoli vzít. Film na Vás bude působit jako sled nesmyslných scén.

Výše popsaná fakta jsou největším kladem i záporem filmu. Velká většina diváků totiž očekávala kompaktní celek, který bude prezentovatelný široké veřejnosti a u nějž se sejde celá rodina. Nomura však zvolil jinou cestu a domnívám se, že právě tento fakt bude důvodem, proč se diváctvo rozdělí na dva nesmiřitelné tábory. Zda je to dobře či špatně musí po shlédnutí posoudit už každý sám.

Final Fantasy: Advent Chidlren je především úžasnou podívanou, která obsahuje obrovskou dávku originality. Nomura neudělal stejnou chybu jako Sakaguchi a to, že má k dispozici 3D scénu, v níž má absolutní filmařskou svobodu, využil bezezbytku. Zcela bez nadsázky uvidíte akční scény jaké do vydání tohoto filmu nikdo nezpracoval (jiná technologie než 3D animace to totiž neumožňuje). Počítačem generovaní herci předvádějí úžasné souboje, které jsou založeny na pevných základech hry samotné a odborníci jistě rozeznají a dokáží pojmenovat nejedno kombo či protivníka. Kamera snímá záběry z těch nejneuvěřitelnějších úhlů, je obrovsky živá a dynamická. Nomura chytře zobrazuje veškeré dění způsobem, že neztratíte ani na vteřinu přehled o tom, co se na scéně děje. Vidět film po druhé (vím ze zkušenosti ;)), je možná ještě větší zážitek, který by vám nezprostředkovalo ani to nejdivočejší wire-fu ala Tygr a Drak nebo Matrix. Souboje a veškeré akční scény jsou jednoznačně největší silou tohoto snímku, neboť jde skutečně o výjimečnou záležitost, kterou Vám v současné době jiné medium než 3D animace nebude schopné prezentovat.

Akčních sekvencí si užijete skutečně mnoho, neboť jsou obsahem (stejně jako u herní předlohy) většiny filmu a pokud už bude nějaká neakční scéna, půjde nejspíš o flashback během boje. :) Důležitou součástí každé Final Fantasy je pochopitelně příběh. U Final Fantasy AC byl však postaven až za akční sekvence, což možná řada fanoušků (kteří nenacházejí zase až tak velké zalíbení v bitvách) nepřijme. I přes to, že příběh je zde spíše záminkou pro akční a destruktivní scény, však srdcem hráče určitě pohne, neboť jeho vedlejší linie nádherně dokresluje vztahy postav, které známe ze hry samotné. Troufám si říci, že v této tato části příběhu je dokonce daleko větší síla. Postavy i přes to, že jsou tvořeny počítačem, mají obrovského ducha. Nomura jim úspěšně vpravil život a věřte, že až pohlednete Tifě do očí ve scénách, kdy nedosažitelně hledí na Clouda, dáte mi za pravdu.

O soundtrack se narozdíl od Final Fantasy:SW kompletně postaral Nobuo Uematsu, což byla rozhodně šťastná volba, která měla proběhnout už u prvního filmu. Melodie sedmého dílu ságy patří k nejlepším a FF:AC jich obsahuje požehnaně. Nomura však jakoby chtěl mít ve filmu úplně vše, sáhl jak po notorický známých piano kolekcích, rockových Black Mages, tak i orchestru (FFAC obsahuje skladby již vydané i zcela nové, vytvořené přímo pro film.). Všechny použité skladby jsou absolutně skvělé, ale jejich výběr je tak pestrý, že střídání stylu alespoň na mě působilo trošku násilně (po kytarovém nářezu, který při jedné ze scén navozoval bojovou atmosféru ve stylu mlátiček Tekken či Bouncer, zahájil snad po vteřině precizní práci orchestr s chorálem). Soundtrack však bude nejen ukázkou všestranosti N. Uematsua (orchestr, klávesy, rock, piano...), ale i zaručeně kvalitním poslechem. V závěrečných titulcích si příjdou na své i příznivci J-popu a pro zajímavost dodávám, že text k některým skladbám složil samotný Nomura. :)

T. Nomurovi se podařilo úspěšně navázat na Final Fantasy VII a vybudoval mu pomník, o kterém se bude ještě hodně dlouho debatovat jak v záporném, tak kladném smyslu. Díky zachování prvků herního světa FINAL FANTASY VII a možná až příliš nekompromisní výpravě, která má mnohem blíže k počítačové hře než celovečernímu filmu, servíruje fanouškům svět sedmého dílu se vší jeho atmosférou v tom nejpřitažlivějším kabátě.

Závěrem snad jen pro úplnost dodám, že DVD premiéra snímku proběhla 13.9.2005 v USA a o den později v Japonsku. Evropské vydání zatínm oznámeno nebylo, ale věřím, že se jej nakonec dočkáme. Nemít tento kus umění ve sbírce je minimálně pro mě nepředstavitelné! :)

Squall Leonhart, 15.9.2005